PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Hráči byli absolutně soustředění, bezvýhradně přesvědčiví a ochotní udělat pro záměry autora naprosto cokoliv.“

„Horáková ukázala, že kromě vynikající houslistky je také velmi schopnou vokalistkou zvládající vše od ševelivých zvuků přes plný zpěvní projev až po výkřiky, a to i za současného hraní na housle.“

„Zvuk souboru byl díky skladatelovým instrumentačním schopnostem i nasazení hráčů plný, takže v nejhlasitějších částech vyzníval mohutně, přestože se jednalo pouze o tři nástroje.“

Závěrečný koncert 29. ročníku mezinárodního festivalu Setkávání nové hudby Plus, který se odehrává na půdě brněnské JAMU, proběhl 10. prosince. Večer patřil klavírnímu triu ve složení: houslistka Tereza Horáková, violoncellista Matthias Lorenz a klavírista Miroslav Beinhauer. Program zahrnoval čtyři skladby českých žijících autorů: Blurs od Ivo Medka, 24 preludií – v 72 preludiích od Jana Dobiáše, Dog Variations od Petra Bakly a Trio pro housle, violoncello a klavír od Luboše Mrkvičky.

„Stamicovo kvarteto pojalo požadovanou vážnost se vší zodpovědností k duchu skladby a jejímu zápisu.“

„Spolu s propracovanou a pestrou paletou dynamických a tempových proměn tvořilo Stamicovo kvarteto v Novákově třetím kvartetu vzrušující rytmickou hudbu.“

„Po dvou závažně nesených opusech hrálo Stamicovo kvarteto ve finále programu dílo kontrastní povahy.“

Návštěva koncertu Stamicova kvarteta, který se konal 9. prosince v podvečer v Sukově síni Rudolfina, byla jedním z mnoha přátelských předvánočních setkání s hudbou. Pro svůj program v 131. sezoně Českého spolku pro komorní hudbu si soubor zvolil skladby Beethovena, Vítězslava Nováka a Čajkovského. Seriózní vystoupení kvarteta korunoval populární třetí kvartetní opus ruského mistra s očekávanou dávkou lyriky v Andante cantabile; a famózní přídavek mistra českého v osobě Antonína Dvořáka.

„Nebylo možné si nevšimnout i krásného hlubokého basu Martina Šujana, sólisty uvnitř sboru.“

„Vyniklo sólo altisty Martina Ptáčka, též upravovatele textů a strážce čistoty historické angličtiny.“

„This Little Babe si nelze představit bez nádherných sól Lenky Cafourkové Ďuricové, Yvety Fendrychové a Františky Nevrlé s něžnou mezihrou sólové harfy.“

Autentický zážitek dopřál svým posluchačům soubor Silentium ensemble pod vedením Terezy Válkové ve čtvrtek 11. prosince v brněnském Besedním domě. V rámci 14. sezóny Bacha na Mozartasestavil večer staroanglických koled. Jejich podobu známe v mnohém provedení a melodie některých z nich nás provázely napříč staletími. Ceremony of Carolsod Benjamina Brittena tak byla samozřejmou součástí a vyústěním večera.

Špatným ohlasem na předpremiéru se Mahler nenechal odradit. Dělal vše, aby prosadil úplné provedení obřího díla.“

„Novátorstvím a jedinečností ideových záměrů i svou trpitelskou rozpolceností, ironií a bolestnými grimasami směřuje Mahlerova hudba plně k dvacátému století.“

„Symfonie končí očistně – současně v extázi i ve spočinutí.“

Berlínská premiéra Druhé symfonie, rozměrného díla působícího úžasným dojmem, jako z jiného světa, byla rozhodujícím okamžikem pro uznání kapelníka Gustava Mahlera, tehdy sotva pětatřicetiletého, jako symfonika, jako skladatele. V sále Alte Philharmonie na Bernburger Straße hráli Berlínští filharmonikové, dirigoval autor. Stalo se tak před sto třiceti lety, v prosinci 1895. V pátek třináctého.

„Paleta výrazov súboru sa skôr sústredila do elegantných, pôvabných polôh.“

„Okrídlený obrat ‚prenechaní slova hudbe‘ v tomto prípade platil a Martinů sme si pripomenuli hlavne jeho skladbami.“

„Pojatie Serenády H 216 malo špecifický temperament, ktorý vyrastal aj z toho, ako prirodzene na seba hráči reagovali.“

Institut Bohuslava Martinů, jedna z najvýraznejších hudobno-výskumných platforiem v Česku, oslavoval v tomto týždni tridsať rokov. Výročie prepojil 10. decembra s koncertom Zemlinského kvarteta v Městské knihovně, kde súbor už niekoľko rokov organizuje komorné koncertné rady 4plus. Večer tak, prirodzene, zahrnoval diela Bohuslava Martinů, nešlo ale o nijak umelo vyskladanú jubilejnú dramaturgiu, ale o plnohodnotný koncertný program.

„Bylo patrné, že zpěv v případě Veroniky Rovné nebolí.“

„Z frýdecko-místeckého rodáka v Kristových létech čiší pokoj, nadhled, tedy i dobrá příprava. Habart má úsporné gesto, přesto inspirativní.“

„Symfonický orchestr Českého rozhlasu jsem neslyšel zahrát tak dobře.“

Program dramaturgicky ukotvený ve Vídni konce 18. století nabídli pražští rozhlasoví symfonikové v Betlémské kapli. Spolehlivě interpretovaná díla autorů Mozarta, Süssmayra a Vranického zazněla 11. prosince pod inspirovaným vedením dirigenta Jiřího Habarta. Spoluúčinkující sopranistka Veronika Rovná se sólově představila v mozartovské úloze a také měla podíl na nezpochybnitelném úspěchu večera.

„Do povědomí široké veřejnosti se dostal především svojí dlouholetou čilou aktivitou v oblasti populární hudby.“

„Svým posluchačům Zdenek Merta vychází vstříc, sám sebe považuje za ryzího melodika.“

„Již sama přítomnost Viléma Veverky v pořadu byla příjemným osvěžením.“

Prague Philharmonia uspořádala druhý koncert cyklu soudobé hudby „S“. Autorské kompozice přišel představit, zčásti též interpretovat skladatel a klavírista Zdenek Merta, kdy speciálním hostem koncertu byl přední hobojista Vilém Veverka. Publikum 10. prosince příchozí do Studia Švandova divadla na Smíchově zažilo večer plný krásných, svěžích melodií.

„Simon Rattle se projevil jako neochvějný, citlivý a noblesní popularizátor avantgardní hudby.“

„Berliozovské číslo díky bezchybné souhře České studentské filharmonie dotáhlo první půli večera do ohlušujícím aplausem zdobeného závěru.“

„Rattle pracoval s Beethovenovou Eroicou analyticky, racionálně, aniž by však potlačil její procesuální a emočně vitální charakter.“

Předvánoční atmosféru pražského Rudolfina během středečního koncertního večera pohltila pregnantní a sebejistá gestika Simona Rattla, jež proměnila zbytnělé a neživé partitury Beethovenových, Berliozových a Lutosławského skladeb v pulzující organismus plastických forem, kontrastních emočních barev a prodýchaných dynamických proměn. Britský dirigent, jehož věhlas pronikl i do těch nejzapadlejších koutů světové hudební kultury, si 10. prosince během abonentního koncertu vzal pod svá křídla hned dvě symfonická tělesa, z jejichž zvukových specifik vytěžil technické i umělecké maximum. Česká filharmonie a Česká studentská filharmonie tak získaly povolaného uměleckého vedoucího, s nímž si sáhly na samu hranu svých možností. 

„Pokud nějaká škatulka, tak jednoznačně hudební.“

„Ráno mě probouzí pop, v poledne poslouchám operu, učím se nové árie nebo jen nasávám nadčasovou krásu. Odpoledne si pouštím podcasty a večer usínám u meditační hudby.“

„Technický základ je podle mě důležitý pro všechny žánry. Samozřejmě je technicky mnohem náročnější zazpívat Wagnera než popovou píseň – nechci to zlehčovat, ale opera má jasná pravidla a nároky, ať už jazykové, interpretační či technické.“

Málokterá česká zpěvačka se noří tak hluboko do obou hudebních oblastí – populární i klasické. Mezzosopranistka Marie Svobodová je však schopná a zároveň velmi ochotná, s trochou nadsázky, jeden den zpívat Wagnera v Národním a druhý den s kapelou v O2 areně. „Pestrost je dar,“ říká pěvkyně, která se, co se týče klasickohudebního ranku, aktuálně chystá na předvánoční vystoupení s Václavem Hudečkem a jeho hosty v Betlémské kapli. I tímto se zabývá rozhovor pro portál KlasikaPlus.cz.

„Když hlas i mysl mají dostatečnou podporu, zvládnutelná je i ta nejextrémnější hudba.“

„Zoufalství Santuzzy není potřeba hrát, Mascagni ho vepsal do každé fráze!“

„Potřebovala bych více času v České republice, abych si osvojila české kulinární dovednosti!“

Ukrajinská sopranistka Victoria Khoroshunova studovala zpěv na Národní hudební akademii v rodné Oděse, poté se přestěhovala do Řecka, kde pokračovala ve studiu na Hudební konzervatoři v Athénách. V roce 2015 byla přijata do operního studia Accademia di Santa Cecilia v Římě, kde studovala mimo jiné u Renaty Scotto. Divákům Národního divadla v Praze je známá jako Goneril v Reimannově Learovi, Santuzza v Sedláku kavalírovi, Mescalina v Ligetiho opeře Le Grand Macabre či jako Matka v opeře Kafkův dopis otci Jiřího Trtíka. Dne 17. prosince se představí na slavnostním galakoncertu v Mladé Boleslavi k 130. výročí založení Škody Auto společně s tenoristou Danielem Matouškem, dirigentem Jiřím Rožněm a orchestrem Prague Philharmonia.

„V úvodním Debussyho Preludiu k Faunovu odpoledni vynikla citlivá interpretace orchestru.“

„Určité hudební momenty poutaly svojí zvukovou barevností.“

„Nejvíce by teto interpretaci slušelo označení ‚pečlivá‘, se snahou vyhrát všechna hudebně důležitá místa a nic tzv. ‚neodfláknout‘.“

Letošní festivalová připomínka odkazu skladatele Bohuslava Martinů je u konce a rozhodně se může těšit z úspěšného 31. ročníku. Na pátém, závěrečném koncertě Dní Bohuslava Martinů, který se konal 9. prosince v Sále Martinů na pražské HAMU, zazněla díla pro komornější obsazení symfonického orchestru, což Karlovarskému symfonickému orchestru spolu s dirigentem Ondřejem Vrabcem zvukově slušelo. Roli sólisty přijal klavírista Daniel Wiesner.