PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Diana Damrau a Jonas Kaufmann patří mezi světové operní hvězdy.“

„Recitál byl dramaturgicky výborně vystavěn.“

„Večer začal i končil nejznámějšími Straussovými písněmi Zueignung a Cäcilie.“

Agentura Nachtigall Artists připravila další z nezapomenutelných večerů se světovými pěvci. Do Prahy tentokrát dorazili renomovaní Jonas Kaufmann a Diana Damrau společně s klavíristou Helmutem Deutschem a na programu byly 29. března písně autorů Gustava Mahlera a Richarda Strausse. Smetanova síň Obecního domu mohla jen stěží získat pocit neuspokojení…

„Nahrazení juliánského kalendáře gregoriánským se v nekatolických severních regionech německého prostoru zpozdilo o více než století, do roku 1700.“

„Bach byl geniální hudebník jako tvůrce i jako interpret – ale k tomu neoddělitelně rovněž evangelík, přiměřeně teologicky vzdělaný a uvažující, upřímně věřící.“

„Jde o typicky protestantskou hudbu s jasným poselstvím, v níž má podstatný význam zhudebněný německý text se všemi svými teologickými obsahy a souvislostmi.“

Tři sta čtyřicet let od narození Johanna Sebastiana Bacha se i letos připomíná dvakrát. V durynském Eisenachu se v roce 1685 narodil 21. března, ale my jeho narozeniny slavíme hlavně 31. března. Divné? Ani ne. Tam, kde žil, byl juliánský kalendář nahrazen gregoriánským až v roce 1700. A tak máme dvě možnosti, kdy jeho odkaz s poukazem na jubileum zvýraznit. První datum je podle starého kalendáře. Někdo ho používá. Druhé, podle kalendáře platného dnes, je nicméně obvyklejší a častější.

„Tentokrát zcela nově dává o sobě festival vědět také během roku!“

„Šlo o setkání dvou interpretů, které dělí nejméně dvě generace.“

„Jeho výkon měl po všech stránkách vynikající parametry a každým scherzem přiváděl zcela naplněný sál ke stále většímu nadšení.“

S novou a nesporně užitečnou iniciativou přišel v letošním roce hudební festival Dny Bohuslava Martinů, který již tři desetiletí obohacuje pražský hudební život. 29. března v Sále Martinů Lichtenštejnského paláce uspořádal koncert, který byl prologem 31. ročníku festivalu. Protagonistou byl excelentní kanadský klavírista Charles Richard-Hamelin ve spolupráci s českým violoncellistou Markem Jeriem. Šlo o setkání dvou interpretů, které dělí nejméně dvě generace.

„Navíc jsem si uvědomil, že za dobu svého sólistického působení v olomoucké opeře soubor i celý divadelní provoz velmi dobře znám, dýchám s ním. A především ho mám rád.“

„Dělat moderní, nikoli módní operní a operetní inscenace. Vyhýbat se ukoptěným muzeálním inscenacím, které se vydávají za ‚divácky vlídné‘.“

„Každé divadlo, respektive soubor musí o své diváky bojovat. Ale čistými zbraněmi – kvalitní a neotřelou dramaturgií, výbornými interprety a inscenátory.“

Operní a operetní soubor Moravského divadla v Olomouci se vždy pyšnil vysokým kreditem, který se však postupně začal vytrácet necitlivým vedením. Konkurz vypsaný na uvolňující se místo šéfa opery vyhrál sólista operního souboru, basista Jiří Přibyl a KlasikaPlus.cz jej u té příležitosti požádala o rozhovor, ve kterém pěvec představil své vize a plány.

„V sedmašedesáti letech se mistr trubky již věru nehodlá předvádět ničím jiným než skutečným a nikterak skrývaným potěšením z toho, co hraje. “ 

„Reinhold Friedrich dokáže udržet tón s až neuvěřitelnou čistotou a zároveň jej umně modelovat s odzbrojující lehkostí.“

„Robert Kružík v Barberově Adagiu s pardubickými hráči ze smyčcové sekce pracoval pozorně, rozvíjení hlavního motivu i přechody nepostrádaly naléhavost, barevnost ani celkovou uměřenost.“

Sedmačtyřicátý ročník Pardubického hudebního jara nemohl začít lépe. Po třech letech se do města ve východních Čechách vrátil německý trumpetista Reinhold Friedrich, dočkal se ještě před úvodním koncertem festivalu vřelého přijetí publikem, které si vzápětí svým výkonem zcela podmanil, a ještě navíc slíbil, že brzy přijede znovu – na bicyklu… Komorní filharmonii Pardubice v neděli 30. března řídil Robert Kružík.

„Petr Altrichter je dirigentom s mimoriadnou dávkou inšpirácie a osobnostnej charizmy.“

„Druhé bratislavské účinkovanie Marka Kozáka potvrdilo jeho výnimočné interpretačné kvality.“

„Mendelssohnova Škótska symfónia zaznela v jasných kontúrach výsostne dramatického diela.“ 

Maratón sezónnych abonentných účinkovaní Slovenskej filharmónie pokračoval v posledný marcový týždeň koncertom nášho prvého orchestra pred už tradične preplnenou bratislavskou Redutou – išlo o koncert v rámci hojne navštevovaného Populárneho cyklu. Za dirigentský pult Slovenskej filharmónie sa po takmer roku znova postavil Petr Altrichter, skúsený a umelecky vysoko erudovaný predstaviteľ renomovanej dirigentskej školy nášho západného suseda. Po dirigentovom boku sa uviedol jeho krajan, mladý klavirista Marek Kozák…

„V úterý je na programu mladistvá nahrávka Ivana Moravce s Karlem Ančerlem, konkrétně jeho oblíbený Klavírní koncert č. 4 Ludwiga van Beethovena.“

„Večerní program ve středu nabídne krásné koncerty z nabídky Evropské vysílací unie. Od dvaceti hodin to bude nejprve koncert Staatskapelle Dresden s novým šéfdirigentem Danielem Gattim.“

„Nedělní operou bude Falstaff Mozartova konkurenta Antonia Salieriho s Milánským orchestrem zaměřeným na starou hudbu.“

Stanice D-dur Českého rozhlasu vysílá výhradně klasiku, a to nepřetržitě. Ve všední dny „od čtyř do osmi“ je v projektu Klasika na dosah prostor dokonce pro nenápadné vzdělávání. Stanice s hudebním názvem je synonymem pro „samou hudbu“, pravidelně proto nahlížíme do jejího vysílání. Co tedy D-dur nabízí v týdnu od 31. března do 6. dubna?

„Na konzervatoř jsem šla kvůli dětské lásce. Bylo mi jedno, co budu studovat, hlavně, když spolu budeme ve třídě.“

„Puccini se ve svých ženských protagonistkách odrážel; do každé z nich promítal nějakou část své osobnosti a byla jakýmsi jeho alter egem.“

„Mám ráda, když jsou inscenace jednoduché a psychologicky vystavěné.“

Sopranistka Petra Alvarez Šimková je osvědčenou sólistkou Opery Národního divadla a aktuálně jí je svěřena jedna z náročných rolí světového repertoáru. O tom, co pěvkyni přivedlo k opernímu zpěvu nebo jaké pojetí zvolila režisérka v nejnovější inscenaci, Alvarez Šimková mluví v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz. V roli Manon Lescaut debutuje na prknech Státní opery v sobotu 29. března společně s Peterem Bergerem jako rytířem des Grieux.

„Svatebními košilemi uvedenými v Birminghamu rok poté, co v Londýně dirigoval kantátu Stabat mater, pokračovaly zahraniční úspěchy Antonína Dvořáka.“

„Erbenovy básně Dvořáka zaujaly svérázným koloritem, důrazem na mravní principy i svým rytmem a spádem.“

„Svatební košile by neexistovaly, nebýt kantáty Stabat mater. Jak z hlediska příležitosti, tak z hlediska tvůrčích zkušeností.“

Kantáta Svatební košile je prvním dílem, které Antonín Dvořák komponoval na objednávku z Anglie. Zazněla tam poprvé v létě 1885 na festivalu v Birminghamu. Premiéru měla nicméně o pár měsíců dříve v Plzni. Osmadvacátého března ji tam v čele Orchestru 35. pěšího pluku a místního Hlaholu dirigoval sám autor. Zaužívaný anglický titul vokálně-instrumentální skladby mimochodem v překladu zní o dost jinak než v případě literární předlohy, Erbenovy balady: Nikoli The Wedding Shirts, jak by se dalo čekat, ale The Spectre’s Bride – Duchova nevěsta či Nevěsta přízraku.

„Zásluhu na úspěchu premiéry má především dirigent.“

„Svým úkolům dostáli po pěvecké stránce i sólisté.“

„Vyjádřil-li se Puccini, že jeho Manon bude – na rozdíl od francouzské operní verze tohoto příběhu z dílny Julese Masseneta – vášnivá, je třeba konstatovat, že tato vášeň se na jevišti neodehrávala.“

Pražská Státní opera 27. března uvedla nové nastudování Pucciniho opery Manon Lescaut. Dirigentský výkon Simoneho Di Felice nepostrádá takřka nic, ale inscenaci po instrumentální i pěvecké stránce vysoce kvalitní sráží nepřesvědčivá režie Slávy Daubnerové.

„Bylo skvělé, že se na finálovém večeru žádné z uvedených děl neopakovalo.“

„Kento Satsuma je na Janáčkově akademii múzických umění zároveň studentem oboru dirigování.“

„Klavír pod prsty Elišky Tkadlčíkové doslova zpíval.“

V plzeňské Měšťanské besedě proběhlo finále 35. ročníku Smetanovské klavírní soutěže. O ceny s orchestrem Plzeňské filharmonie hráli čtyři účastníci nejvyšší, třetí věkové kategorie do třiceti let. Slyšeli jsme výkony dvou japonských klavíristů, kteří ale studují hru na klavír v České republice a dvou studentů Akademie múzických umění v Praze. U klavíru se 27. března vystřídali Kento Satsuma, Rikako Shinano, Daniel Boura a Eliška Tkadlčíková. Filharmoniky řídila Miriam Němcová.

„Vivaldiho hrál kompletní soubor s nakažlivou vitalitou a Hudeček si střihl bravurní dueta s Vernerem.“

„Hudba dováděla, mužské hlasy zněly furiantsky i recitativně, zejména v podání houslisty Matouše Pěrušky.“

„Publikum uvedl do obrazu violoncellista souboru Pavel Verner, který přiblížil, zdůvodnil a zpropagoval změnu žánru v programu koncertu.“

Na pódium koncertního sálu Pražské konzervatoře, kde se 25. března konal šestý koncert 33. ročníku festivalu Svátky hudby v Praze, uvedl Václav Hudeček opět dva komorní soubory – mladší Trio Bohémo a renomované Kvarteto Apollon. Kouzelně vystavěný program upoutal bizarní dramaturgií, která nabídla hudbu Vivaldiho, Liszta, Vičara a po přestávce úpravy skladeb šestice matadorů z hudby „druhého břehu“ aneb ze světa jazzu.

„Večer byl především oslavou nadcházejícího jubilea předního českého skladatele Jiřího Temla.“

„Přirozeným vrcholem koncertu se stal Temlův cyklus žalmů pro baryton a varhany.“

„Vedle Temlovy tvorby mne zaujala interpretace Dvořákových písní, moc zajímavé bylo také připomenutí zřejmě neprávem zapomenutého Josefa Kličky.“

Gotická katedrála svatého Bartoloměje zažila 25. března pozoruhodný koncert k poctě předního českého skladatele Jiřího Temla, jehož působení v Plzni významně formovalo. Na koncertě se představil barytonista Roman Janál a varhanice Irena Chřibková a programu logicky dominovala tvorba brzy devadesátiletého jubilanta, zastoupena byla také tvorba Antonína Dvořáka, Josefa Kličky a Felixe Mendelssohna-Bartholdyho.

„Jiří Vodička uložil skladbě výrazově ztemnělý nádech gradačního napětí, jejž přesvědčivě saturoval pečlivě stupňovanou dynamikou a šustivě zastřeným tónem.“

„Zdálo se, že skladba až příliš vystupovala sama za sebe bez originálnějšího dirigentského přičinění – jako by posluchač měl k dispozici pouze Šostakoviče bez Byčkova.“

„Do čtvrté věty Česká filharmonie vstoupila s expresivní nesmlouvavostí.“

Programově homogenní, ale co do interpretačních výkonů rozmanitý večer 26. března prožili posluchači během rudolfinského vystoupení České filharmonie, při němž kromě dirigentského umění Semjona Byčkova zazářila proslulá virtuozita Jiřího Vodičky. Houslový koncert a moll a Pátá symfonie Dmitrije Šostakoviče získaly díky skvělé souhře orchestru a sebejisté dirigentské perspektivě žádoucí punc svěžesti a modernosti, které si díky očekávané agresivnosti a disonantní sytosti ničím nezadaly s vysokým evropským standardem v provádění klasické literatury avantgardní hudby.