„Budil respekt, byl velkou, i když neokázalou osobností. A zároveň bylo zřejmé, že ho práce a pobyt v britském prostředí nejen zocelily zkušenostmi, ale také uvolnily.“
„Období, ve kterém sobě i jim dával najevo, že rozhodně není jen nějakým specialistou na exotickou tvorbu své země: byl neméně pracovitý ve světovém i ve specificky britském repertoáru.“
„Přesto nešlo a nejde o definitivní konec. Ani o pouhé vzpomínání. Je tu povědomí a tradice, na které lze navazovat. A jsou tu jeho žáci.“
Za své aktivní půlstoletí v české hudební kultuře zanechal stopu hlubší než mnozí jiní, stopu zásadní a nesmazatelnou. Je nicméně zvýrazněna nejen charakteristickým profilem a jedinečnými uměleckými výsledky, ale také tím, že odešel předčasně, příliš brzy, v pouhých jedenasedmdesáti. Řeč je o Jiřím Bělohlávkovi, dirigentovi, jehož život začal před osmdesáti lety, 24. února 1946, a uzavřel se 31. května 2017.
13 minut čtení Číst dál…
